Film vypráví příběh čtyř kamarádů, kteří si dvacet let po maturitě položí otázku, jestli žijí opravdu tak, jak chtěli, když jim bylo osmnáct. A protože si musí přiznat, že na sebe nemohou být pyšní, pokusí se s tím něco udělat.
Je možné řešit krizi středního věku provokativní životní hrou s téměř nesplnitelnými úkoly? Jak skoro čtyřicátník zjistí, jestli je opravdovej chlap? Jak zabrání korozi svých ideálů, rozpadu vztahů, rozplynutí snů a scvrkávání varlat? Je možné, aby našel odvahu udělat třeba pořádnou kravinu jako zamlada? Nebo aspoň odvahu za všech okolností říkat to, co si opravdu myslí? Kdo splní úkol, není sráč...
Kdyby měl Karel charakterizovat, o čem film bude, pravděpodobně by řekl, že to bude výzva. Výzva nebát se v poločase rozpadu změnit a čelit pohodlnosti.
Prvok by neváhal pateticky dodat, že je to příběh o svobodě a odvaze, která je k ní potřeba. A taky o tom, jak milovat. Manželky, milenky, matky a dcery.
Tečkovi by to bylo fuk, protože ho baví jenom akční filmy. Ale kdyby tušil, s kolika ženami se
v tomto příběhu vyspí, možná by ho to zaujalo natolik, že by zrovna na tento film do kina zašel. A Šampón by hlavně považoval za důležité, aby se u filmu diváci dobře bavili. Protože podle něj v něm jde především o to, o čem zpíval Freddie Mercury:
Show must go on!
editovat